SEMESTRÁLNÍ PRÁCE

 

Předmět: Sociologie

Téma: Záškoláctví jako jeden ze sociálně patologických jevů

            ve školství

 

 

                                                        Vypracoval: 

                                                                                                        I. ročník, obor humanistika

                                                                                                        Rok: 2001/2002

 

 

OBSAH:

 

PŘEDMLUVA…………………………………………………………………….…………...1

 

ÚVOD………………………………………………………………………….………………2

 

1. ZÁKLADNÍ POJMY………………………………………………………………………..3

 

2. NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY ZÁŠKOLÁCTVÍ………………………………………………..3

 

2.1 Negativní vztah ke škole……………………………...……………………………………4

 

2.2 Vliv rodinného prostředí……...……………………………………………………………6

 

3. OSOBNOST PEDAGOGA A JEHO VLIV NA ZÁŠKOLÁCTVÍ……….………….……..7

 

4. NÁVRHY NA OPATŘENÍ KE SNÍŽENÍ VÝSKYTU ZÁŠKOLÁCTVÍ…………………7

 

4.1 Opatření na pomoc škole………...…………………………………………………………7

 

4.2 Opatření ke zlepšení výchovných funkcí rodiny………….………………………………..9

 

4.3 Opatření v oblasti sociální péče……………………………………………………………9

 

5. VÝSLEDKY A ZPRACOVÁNÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ……………………….10

 

SUMMARY………………………………………..…………………………………………11

 

PŘÍLOHY………………………………………………...…………………………………..12

 

Použitá literatura………………………………………………..…………………………….23

 

 

 

PŘEDMLUVA

 

 

Problém záškoláctví patří v současnosti mezi jedny z nejvážnějších problémů ve školství. Proto se vyvíjejí a byly vyvinuty mnohé metody a postupy, jak tomuto problému předcházet. Naproti tomu máme k dispozici mnoho informací a údajů, které poukazují na skutečnost, že tyto dosavadní formy prevence nejsou účinné  a dostačující. Je třeba také podotknout, že nemalé procento žáků základních škol není ve škole úspěšné a z různých příčin základní vzdělání nedokončí. Jedním z důvodů jsou i časté absence a záškoláctví.

Proto se touto prací snažím poukázat na značnou váhu tohoto problému, kterým záškoláctví bezesporu je. Inspirací mi byly zvětšující se projevy tohoto problému na ZŠ Pouchov v Hradci Králové, na ZŠ, kterou jsem sám navštěvoval a o jejíž vývoj se průběžně zajímám.

Tímto bych chtěl také poděkovat řediteli školy za povolení k provedení výzkumu a také členům pedagogického sboru za jejich ochotu, pomoc a věcné připomínky k této práci.

 

 

 

 

1. ZÁKLADNÍ POJMY

 

 

Záškoláctví, útěky, toulky  jsou jevy, které patří do kategorie poruch chování. Tyto  jevy si jsou navzájem podobné, prolínají se a někdy je obtížné stanovit mezi nimi přesnou hranici.

Záškoláctví  je úmyslné zameškávání školního vyučovaní. Žák o své vlastní vůli, většinou bez vědomí rodičů, nechodí do školy a neplní školní docházku. Jedná se vlastně o  formu útěku žáka ze školy. Vyskytuje se na ZŠ, ZvŠ i SŠ  již od 1. ročníku a s postupujícím věkem, zvláště v období prepuberty a puberty, kdy se počet zameškaných neomluvených hodin zvyšuje.

 

Záškoláctví je nejklasičtější asociální poruchou u dětí, kdy se jedná o absenci ve škole bez řádného omluvení rodiči či lékařem. Záškoláctví se dopouštějí jedinci, kteří neplní nebo nejsou schopni plnit školní povinnosti a dostávají se do stresujících situací (i ze strachu z potrestání rodiči). Patří sem i skupina dětí, které škola prostě nebaví. Rozlišujeme záškoláctví, které má impulzivní charakter a záškoláctví účelové, plánované.

 

Vágnerová dělí záškoláctví takto1):

a)      Záškoláctví, které má impulzivní charakter. Dítě předem neplánuje, že nepůjde do

školy, ale reaguje náhle, nepromyšleně nebo odejde v průběhu vyučování. Někdy i impulzivně vzniklé záškoláctví trvá několik dnů, než rodiče zjistí, že dítě nechodí do školy. Dítě pokračuje v chození za školu ze strachu z následků, protože neví, co by mělo dělat.

 

b)      Účelové, plánované záškoláctví. Dítě předem plánuje odchod ze školy, vzdaluje se

pod nejrůznějšími záminkami v době, kdy očekává zkoušení nebo kdy má mít neoblíbený předmět nebo neoblíbeného učitele.

 

Vágnerová uvádí, že záškoláctví je projevem odporu dítěte ke škole. Jedná se o chování únikového typu a jeho cílem je vyhnout se nepříjemnostem, které dítě ve škole prožívá.2)

 

 

 

 

2. NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY ZÁŠKOLÁCTVÍ

 

 

Změny sociálních poměrů odstranily staré příčiny záškoláctví, které spočívaly častěji v sociální oblasti. V minulosti mnohé rodiny (zvláště méně majetné) omezovaly školní docházku svých dětí, protože děti musely, převážně na vesnici, pomáhat při domácích pracích nebo z důvodu nedostatku financí.

Dnešní příčiny záškoláctví jsou zcela jiné. V učebnici dětské psychiatrie se uvádí, že záškoláctví je nejvýraznější formou odporu dítěte ke škole. Bývá spojováno s útěky dítěte z domova nebo toulkami.3) Nejčastěji je záškoláctví řazeno do asociálních poruch chování.4)

 

 

1) Vágnerová, M., Patopsychologie dítěte pro speciální pedagogy, Praha 1988, SPN

2) Tamtéž, s. 46

3)  Čepička, J., Dětská psychiatrie pro speciální pedagogy, Praha 1981, SPN, s.53

4) Klíma, P., Klíma, J.,Základy etopedie, Praha 1978, PF UK

Zkoumáme-li příčiny záškoláctví, mohou spočívat v a) negativním vztahu ke škole, b) ve vlivu rodinného prostředí,  c) trávení volného času. Z mého výzkumu vyplývá, že nejčastějšími důvody záškoláctví jsou: strach z písemných testů, nezájem o školu, šikana.

 

 

2.1Negativní vztah ke škole

Škola je pro dítě pracovním prostředím, ve kterém tráví podstatnou část dne, kde získává potřebné vědomosti,dovednosti a návyky. Je všeobecně známé, že tyto vědomosti, dovednosti a návyky se lépe osvojují, má-li žák k těmto učebním činnostem vytvořen kladný vztah. Tyto děti nemají zpravidla ve škole problémy a řádně prospívají.

Jindy mohou být motivem odporu ke škole i mimořádné vědomosti a schopnosti

žáka. To je patrné zejména tehdy, když má tento žák tendenci se povyšovat nad ostatní a je kolektivem třídy odmítán. Tato situace je typická pro žáky vyšších ročníků, kdy se kolektiv žáků postaví proti jedinci, který se velmi dobře učí, ignoruje ho a zesměšňuje. Významnou roli zde sehrává i vyučující, který většinou chybuje tím, že na tyto na mimořádně talentované žáky klade stejné požadavky jako na ostatní žáky a tím dále nerozvíjí jejich schopnosti. Učitele ve snaze o všestranný rozvoj všech žáků ve třídě na talentované žáky často zapomínají. Příčinou může být větší počet žáků ve třídě, i když trendem poslední doby je neustálé snižování tohoto počtu. Někdy je však příčinou i nedostatečná teoretická příprava učitele a chybějící praktické zkušenosti některých vyučujících. Žáci s nadprůměrnými schopnostmi se pak v takové škole nudí.

Stejně tak postupně získávají nezájem o školní práci a odpor ke škole děti s menším nadáním, kterým se školní práce nedaří a denně jsou za své problémy s učením kárány, trestány a v horším případě i zesměšňovány. U těchto dětí se může vyvinout komplex méněcennosti. I když cílem školy je všestranný a harmonický rozvoj osobnosti každého dítěte, je více než pravděpodobné, že vždy budou existovat žáci se slabým prospěchem i žáci neprospívající.

            Příčinnou mohou být i vysoké požadavky na žáky. Ti žáci, pro které jsou tyto požadavky příliš vysoké se cítí ve škole nedobře, rezignují a ani se nepokusí o dosažení co nejlepších výsledků. Následkem slabého prospěchu je nejen nedostatek vědomostí, ale i změny v osobnosti žáka, jak uvádí Fischer v Dětské psychiatrii. „Dítě s nízkými intelektovými schopnostmi není s to porozumět a osvojit si požadovanou látku, ztrácí pak zájem o ni i o docházku do školy. Je-li pak ještě doma za své neúspěchy často trestáno, vznikají konfliktní situace, které vedou k neurózám a poruchám chování.“ 5)

Negativní  citové zážitky, které provázejí neúspěch žáka ve škole, se přenášejí do sociálního vztahu mezi učitelem a žákem a později i mezi žáky navzájem. Slabý prospěch žáka vede k postupnému zhoršování jeho sociálního postavení ve třídě a kolektivu.

Podobně bývají někdy odmítáni svými spolužáky žáci s různým zdravotním postižením, např. žáci s vadami řeči, kteří rovněž trpí pocity méněcennosti a uzavírají se před kolektivem.Zdravotně postižení žáci, kteří nejsou na ZŠ  dobře integrováni, ztrácejí zájem o školní práci a postupně u nich také vzniká nechuť ke škole. Čepička uvádí, že „nechuť dítěte ke školní práci bývá většinou způsobena malými úspěchy ve škole, které plynou buď ze snížených rozumových schopností, nebo ze specifické poruchy učení či chování, která snižuje školní výsledky i při neporušeném intelektu. U takovýchto dětí přispívá k nechuti ke školní docházce i jejich zvýšená potřeba pohybu a nepříznivé ovlivnění školních úspěchů sníženou schopností dítěte k dalšímu soustředění.“ 6)

 

 

 

Vágnerová dělí příčiny odporu ke škole do tří skupin:

 

a)      „Špatné přizpůsobení školnímu režimu  se projevuje u nezralého dítěte, které není schopné snášet omezení a podřídit svou činnost ostatním, nerespektuje autoritu.“

b)      „Nechuť ke školní práci, která vyplývá z nízké úrovně rozumových schopností nebo jiných specifických poruch, jako je např. dyslexie nebo vada řeči.“

c)      Porucha mezilidských vztahů ve škole, kde jde buď o špatný vztah k učiteli nebo nepřijetí dětským kolektivem, který může dítě zesměšňovat nebo týrat.

 

Snaha dítěte vyhnout se škole se může projevit různými způsoby úniku. Faktory jsou zde  věk, osobnost dítěte, jeho problémy a typ rodinné výchovy. Sociálně akceptovatelnější formou úniku je předstírání nemoci. Záškoláctví se objevuje ve větší míře u starších dětí. Čím dříve se záškoláctví u dítěte projeví, čím je častější a plánovanější, tím méně příznivá je prognóza nápravy.7) Další velmi závažnou příčinou negativního vztahu ke škole je školní fobie, která je také jednou z možných příčin záškoláctví. O fobii mluvíme jako o psychické poruše, kdy se jedná o nepřiměřený strach a úzkost z různých předmětů, osob nebo situací. Je-li to v souvislosti se školou, je to tzv. školní fobie.

Záporný vztah ke škole se vytváří také nespravedlivým hodnocením učitele. Žák se tak dostává do neustꗬÁ‹Ѕደ¿ကЀ테
橢橢쿽쿽Ѕꖟꖟ榒￿￿￿lϊϊϊϊϊϊϊϞẜẜẜ8ỔỨlϞ丘IJὠὠὶὶὶὶὶὶ䴟[1]䴡䴡䴡䴡䴡䴡$佊Ƞ兪V䵅?ϊὶὶὶὶὶ䵅sobující nechuť ke škole či strach, zvláště pak jedná-li se o neurotické děti. U těchto neurotických dětí, jak uvádí Čepička, bývá často záškoláctví účelové, předem připravované, děti se vzdalují ze školy pod nejrůznějšími záminkami vždy v době, kdy očekávají zkoušení, prověrky nebo neoblíbeného učitele. Většinou se dítě netoulá, při vyučování chybí jen některé hodiny, zdržuje se na záchodě nebo se vymlouvá na návštěvu lékaře.

Negativní vztah ke škole bohužel značně ovlivňuje i naše drogová scéna. I přes značné vynaložené úsilí v oblasti potírání drog se na školách stále častěji drogy prodávají a často i aplikují. Důsledky lze pak pozorovat ve snížené školní výkonnosti, v minimálním volním úsilí a v nezájmu o školní práci. Potřeba získat drogu vede k tomu, že dítě chodí za školu a v této době se snaží opatřit peníze na jejich nákup. Právě drogově závislí jedinci jsou často iniciátory šikany na školách a také tito závislí mají na svědomí téměř veškerou kriminalitu (viz. příloha tabulka A,B,C a tabulky I – V).  Právě kriminalita dětí a mladistvých má své kořeny i v záškoláctví. Za posledních 20 let se zvýšil počet stíhaných mladistvých trojnásobně a dětí tři a půl násobně. Dynamika vývoje počtu stíhaných mladistvých kopíruje vývoj počtu celkem stíhaných osob. Avšak počet stíhaných dětí se však od roku 1995 zvýšil dvojnásobně v porovnání s celkovým počtem stíhaných osob.

     

 

 

5) Fischer J.  Dětské psychiatrie pro mediky a lékaře. Praha 1963, Avicenum, s. 178

6) Čepička, J., Dětská psychiatrie pro speciální pedagogy, Praha 1981, SPN, s. 53

7) Vágnerová, M., Patopsychologie dítěte pro speciální pedagogy, Praha 1988, SPN, s.47

 

 

Na počtu žáků s negativistickým vztahem ke  škole se stále výrazněji podílí skupina šikanovaných. Častější a brutálnější šikana, která již není doménou učilišť a středních škol, se  stále více objevuje na základních školách. Šikanované děti se pak bojí nejen vlastního pobytu ve škole, ale i cesty do školy a domů. Stále častěji se dopouštějí záškoláctví a současně se zhoršením prospěchu se u nich objevují výrazné poruchy chování.

 

 

2.1  Vliv rodinného prostředí

 

 

Rodina je jedním z nejdůležitějších faktorů ve vývoji dítěte. Je souhrnem vědomých i nevědomých podnětů působících již od narození na utváření osobnosti dítěte a má prioritní postavení pro rozvoj jedince. Většina mravních vlastností, názorů a stylu života je ovlivněna i dětí vlivem rodinné výchovy. Převážná část psychologických testů a výzkumů ukázala,  že jádro záškoláctví, krádeží a vandalismu je třeba hledat v rodině. Přitom na dítě negativně doléhá jak přehnaná péče a příliš vysoké nároky, tak i nezájem rodičů o dítě, o školu a školní prospěch.

Na způsob výchovy v rodině působí celá řada faktorů, např. sociální postavení rodičů, jejich věk, vzdělání a kulturnost rodičů, početnost rodiny, mravní kvality rodičů, ale i způsob jejich soužití a hlavně kvalita rodinné výchovy. Špatně působí střídání různých způsobů výchovy a nejednotnost výchovného působení, kdy jednou jsou rodiče nepřiměřeně přísní, jindy nadměrně shovívaví, někdy lhostejní. Negativně na sledovaný fenomén působí zaměstnanost rodičů či směnnost jejich práce. Jednostranné zaměření rodičů na profesní a ekonomické aktivity způsobuje, že nemají na výchovu svých dětí čas, jsou přetíženi, nervózní, pod vlivem neustálého chvatu. Doma chybí potřebný klid a pohoda. Dětem není věnována dostatečná péče, zůstávají bez kontroly a zájmu rodičů o to, jak tráví volný čas. Rodiče nesledují, s kým se děti kamarádí, zda jsou či nejsou členy nějaké party. Výzkumné práce

 

 

 

 

3. OSOBNOST PEDAGOGA A JEHO VLIV NA ZÁŠKOLÁCTVÍ

 

 

Pedagog by neměl chápat záškoláctví pouze jako jednání žáka, které mu ztěžuje pedagogickou práci, ale jako určitou reakci dítěte, které není schopno adekvátně řešit své problémy. Záškoláctví je samo o sobě asociálním chováním a je vždy citlivým odrazem aktuálního psychického stavu dítěte. Je-li příčinou záškoláctví konflikt jedince s okolím (s rodiči, učiteli, spolužáky) nebo pocit bezpráví, má učitel možnost sehrát pozitivní roli a tyto příčiny zmírňovat, popř. odstraňovat. Pro tyto účely by měl být na každé škole výchovný poradce nebo psycholog. Avšak bohužel, pro nedostatek financí, každá škola nemůže mít svého psychologa, a tak bývá jeden společný pro několik škol. Toto řešení však není dostatečným a pozbývá také na efektivitě. 

K hodnocení záškoláctví by sel mělo přistupovat citlivě, což následně ovlivní i způsob potrestání žáka. Jestliže je vnitřní nesouhlas nebo vědomí negativního jednání přítomno v hodnotovém rejstříku žáka, otvírá se učiteli široká možnost výchovného působení. Žák by měl nejen rozumově, ale i citově přijmout argumenty pedagoga a neměl by své chování řídit pouze hlediskem okamžité výhodnosti a snahou o bezkonfliktní vztah. U žáků, u kterých se problémy ve škole objevují opakovaně, slouží učiteli k výchovnému působení i psychologická vyšetření a tzv. speciální pedagogická vyšetření

Velmi obtížně lze určit, jaký podíl viny má na záškoláctví pedagog a škola. Často se situace vedoucí k záškoláctví nedají včas rozpoznat a ovlivnit. Chce-li jít žák za školu, příležitost se vždy najde. Výskyt častého záškoláctví může být dokladem nesprávného pedagogického působení, nezájmu školy o navázání spolupráce s rodinou, ale i bojkotem těchto snah ze strany rodiny.

Při každém hodnocení záškoláctví by měla být pozornost zaměřena nejen na postih žáka, ale další výchovné působení by mělo mít preventivní charakter. Zde záleží na kvalitě pedagogického personálu, aby působil na celý komplex vlastností jedince, nikoli pouze na ty, které vedly ke vzniku záškoláctví.

 

 

4. NÁVRHY NA OPATŘENÍ KE SNÍŽENÍ VÝSKYTU

    ZÁŠKOLÁCTVÍ

 

4.1 Opatření na pomoc škole

 

 

Ø      Posílit roli výchovného poradenství na školách v oblasti prevence poruch chování, včetně záškoláctví a vést průběžnou evidenci o stavu, vývoji a opatření ke snížení jeho výskytu. Činnost výchovného poradce orientovat více na spolupráci s rodinou.

 

Ø      Intenzivněji řešit již první náznaky záškoláctví a to zejména osobním kontaktem třídního učitele s rodiči.

 

Ø      Vytvořit ve škole podmínky pro činnost školního psychologa, eventuálně využívat služeb psychologů a terapeutů speciálně pedagogických center a středisek výchovné péče pro děti a mládež.

 

Ø      V rozpočtech škol pravidelně vyčleňovat státní prostředky na rozvoj mimoškolní činnosti jako důležitého činitele prevence záškoláctví. Iniciovat účast žáků na mimoškolních aktivitách ve střediscích volného času, domech dětí a mládeže, stanicích zájmových činností, v tělovýchovných a sportovních organizacích. Podporovat spolupráci s občanskými sdruženími a soukromými iniciativami při zajišťování aktivit ve volném čase. Využívat zájmových činností žáků pro jejich profesní orientaci.

 

Ø      Na průběžných pedagogických radách věnovat zvýšenou pozornost neomluveným absencím žáků.

 

Ø      S přihlédnutím ke konkrétní situaci řešit záškoláctví jako přestupek od určitéꗬÁ‹Ѕደ¿ကЀ테
橢橢쿽쿽Ѕꖟꖟ榒￿￿￿lϊϊϊϊϊϊϊϞẜẜẜ8ỔỨlϞ丘IJὠὠὶὶὶὶὶὶ䴟[1]䴡䴡䴡䴡䴡䴡$佊Ƞ兪V䵅?ϊὶὶὶὶὶ䵅oblémy dítěte, řešit individuálním plánem učiva a hodnocením výkonu žáka podle jeho individuálních zvláštností.

 

Ø      Cíleně věnovat pozornost žákům těch ročníků, kde dochází k největšímu výskytu záškoláctví s nejvyššímu počtu zameškaných hodin.

 

Ø      Sociálně výchovnými a legislativními opatřeními pomáhat škole při práci se záškoláky a jejich rodiči, tzn. Např. legislativně upravit povinnost rodičů dát dítě vyšetřit v pedagogicko-psychologické poradně a dětské psychiatrické ambulanci při zjištění poruch chováním např. záškoláctví.

 

Ø      Neomluvené hodiny evidovat v osobní dokumentaci dítěte, třídní knize, třídním výkazu a ve výroční zpráv školy. Přehled neomluvených hodin poskytovat školskému úřadu. O neomluvených absencích písemně informovat rodiče. O výskytu záškoláctví informovat oddělení péče o rodinu a dítě  a dítě sociální prevence.

 

Ø      Vyhodnotit výskyt záškoláctví v rámci celého okresu a ve spolupráci s vedením škol, kde je největší výskyt tohoto fenoménu. Společně pak hledat nejvhodnější varianty řešení.Výsledky analýz a návrh opatření předávat i orgánům v oblasti sociální péče a policii ČR.

 

Ø      Využívat informaci o stavu záškoláctví z hlediska věku dětí a navštěvovaných škol jako indikátoru stavu a předpokládaného růstu či úbytku negativních společenských jevů u dětí a mládeže.

 

Ø      Zahrnout řešení problematiky záškoláctví do Minimálního preventivního programu na školách.

 

 

4.2 Opatření ke zlepšení výchovných funkcí rodiny

 

 

Ø      Usilovat o efektivnější meziresortní spolupráci ve všech oblastech péče o děti a o pružnější postupy při řešení výchovných problémů a rozhodování o nápravných opatřeních ve prospěch dítěte.

 

Ø      Prostřednictvím populárně vzdělávacích pořadů v rozhlase, televizi, článků, propagačních letáků ve škole a u dětských lékařů seznamovat rodiče se zásadami správné výchovné péče a vést je k odpovědnosti za zdravý vývoj dítěte. Poskytovat rodičům informace o obsahu a poslání Úmluvy o právech dítěte a o zákonech vztahujících se k výchově a vzdělávání.

 

Ø      Zajišťovat jazykovou srozumitelnost.

 

Ø      Rodičům poskytovat nejen potřebnou pomoc, ale v případě zanedbávání výchovné péče důsledně požadovat na sociální péči, aby vůči nim uplatnila sociálně výchovná opatření. Zvyšovat kvalitu činnosti přestupkových komisí při občanskoprávních odborech okresních a obvodních úřadů.

 

Ø      Iniciovat vznik školských přestupkových komisí zaměřených výhradně na výchovné problémy a využívat jejích podnětů pro uplatnění § 217 při neplnění výchovných povinností v rodině a podpoře záškoláctví.

 

Ø      V těsné součinnosti školy, oddělení péče o rodinu a dítě, oddělení sociální prevence a dětského lékaře zintensivnit pozitivní tlak na rodiče, kteří děti do školy pravidelně neposílají, záškoláctví kryjí, popř. děti zneužívají pro ekonomické aktivity nebo pro činnosti ohrožující jejich mravní vývoj. Za pomoci pediatra sledovat, zda při absenci, která je zdůvodněna nemocí dítěte, je dodržován léčebný postup.

 

 

4.3 Opatření v oblasti sociální péče

 

 

Ø      V souladu s programy sociální prevence ( Program sociální prevence a Program prevence kriminality)vyvíjet tlak na zvýšení počtu a práci různých sociálních pracovníků a kurátorů pro mládež a vytvářet tak podmínky pro individuální  a dlouhodobou práci s problémovými rodinami a dětmi dopouštějícími se záškoláctví. 

 

 

5. VÝSLEDKY A ZPRACOVÁNÍ DOTAZNÍKOVÉHO

     ŠETŘENÍ

 

 

            Výzkum byl proveden dne 30. 11. 2001 na Základní škole Pouchov v Hradci Králové. Za vzorek jsem zvolil žáky dvou devátých ročníků dohromady čítajících 39 žáků. Test vyplnilo a odevzdalo všech 39 žáků. Z celkového počtu žáků bylo 21 chlapců a 18 dívek.

 

Významným faktorem, který má vliv na záškoláctví, je rodinná situace (viz kap. 2.2) – stav, zda dítě pochází z úplné či neúplné rodiny. Z úplných rodin pochází 29 dotazovaných, z neúplných zbylých 10, z nichž již všichni záškoláctví okusili a tvoří tak významné procento těch, kteří již za školou někdy byli – 17 chlapců,10 dívek. Tito jedinci byli za školou průměrně 3 krát za poslední školní rok. Vysoký podíl na záškoláctví mají i děti, které opakovali některý ročník (6 chlapců).

Problém záškoláctví patří v současnosti mezi jedny z nejvážnějších problémů ve školství. Proto se vyvíjejí a byly vyvinuty mnohé metody a postupy, jak tomuto problému předcházet. Naproti tomu máme k dispozici mnoho informací a údajů, které poukazují na skutečnost, že tyto dosavadní formy prevence nejsou účinné  a dostačující. Je třeba také podotknout, že nemalé procento žáků základních škol není ve škole úspěšné a z různých příčin základní vzdělání nedokončí. Jedním z důvodů jsou i časté absenceník má snahu ilustrovat problém záškoláctví v místních podmínkách, jeho výsledky však nelze brát za absolutní.

 

 

 

 

SUMMARY

 

           

            I have chosen the topic of playing truant because it is the most serious  and complex  problem of present Education system. It involves the large spectrum of people, from  pupils to teachers and parents. This problem goes out from many reasons, for example family problems, failures at school and bad influence of contemporaries.

            Previously, this problem concerned the people who didn´t want to go to school. Today´s society is offering more opportunities to do some negative activities. The playing truant is connected with drugs, alcohol and criminality. There are many new possibilities how to spend free time which are more attractive than lessons of Maths. From this point of view, the role of the teachers is very important. Teacher should captivate their attention and conduce them not to succumb any bad temptations. After all, children have troubles, considered very important for them. The very big insuffuciency is in number of social service workers which could advice them and be the help and prevence against the truancy and against the problems which are connected with it.   

            Even if these problems are solved, we can´t  rely on school. This institution and its employees only, can´t protect our children. But don´t forget the importance of family because family plays the principal role in education and forming the children´s scale of values.  

            The teachers and parents should try hard to protect good reputation of children and avoid the negative influence of previous disciplinary problems in its future life. They should be an example for children and conduce them to valuable interests.

 

 

 

 

 

PŘÍLOHY

 

 

Dotazník: Písemný test předložený k vypracování žákům dvou devátých ročníků na ZŠ

                 Pouchov

 

Tabulka A: Přehled Výše hranice trestní odpovědnosti v některých zemích

 

Tabulka B: Význam věku v trestním právu

 

Tabulka C: Zvláštní ustanovení o stíhání mladistvých

 

Tabulky č. I – V: Vývojové trendy a struktura trestné činnosti páchané dětmi a

                             mladistvými

 

 

 

 

 

 

 

 

Dotazník

 

           

Instrukce k vyplňování dotazníku:

 

Tento dotazník je anonymní. Je předmětem studie určené pro semestrální práci. Nebudou z něj pro vás vyvozovány žádné důsledky, a proto Vás prosím, abyste jej vyplnili pravdivě a bez obav. V testu se vyskytují dva druhy otázek. Odpovídejte na ně přeškrtnutím nehodící se varianty nebo stručnou odpovědí.

 

 

  1. Pohlaví:

 

chlapec – dívka

 

  1. Rodina:

 

úplná – neúplná

 

  1. Dosažené vzdělání a povolání rodičů (rodiče):

 

otec:

      matka:

 

  1. Opakoval(a) jsi někdy ročník?

 

ano – ne

 

  1. Chodíš rád(a) do školy?

 

ano – ne

 

  1. Byl(a) jsi někdy za školou?

 

ano – ne

 

  1. Kolikrát jsi byl(a) za školou v dosavadním školním roce?

 

 

  1. Co Tě vedlo k tomuto kroku?

 

 

9.  Vědí o tom rodiče?

 

          ano – ne

 

  1. Ví o tom Tvá učitelka?

 

ano – ne

 

  1. Pokud ano, vedlo to k nějakému postihu ve škole?

 

ano – ne

 

 

  1. Měl jsi někdy problémy s policií? Z jakého důvodu?

 

ano – ne

 

  1. Pokud ano, bylo to pro Tebe dostatečné poučení?

 

ano – ne

 

  1. Je pro Tebe záškoláctví dočasným řešením Tvých problémů nebo se k tomuto kroku

      uchyluješ pravidelně?

 

      dočasně – pravidelně

 

  1. Je podle Tebe záškoláctví dobrým řešením Tvých problémů?

 

ano – ne